5 tipů na OKAMŽITÉ zlepšení anglické výslovnosti

Potřebujete pouhých pět minut na to, aby byla Vaše - ano, Vaše -  anglická výslovnost o 80% lepší.

.

.

1. Nevyslovujte "g", když slovo končí na "-ing"

V žádném z anglických slov, které končí koncovkou -ing, se koncové "g" nevyslovuje. Píšeme tedy "dancing", ale vyslovujeme "daencin", příčemž "n" na konci slova je nosové - vyslovuje se stejně jako "n" v českém slově "banka" (a jinak než normální "n", které najdeme ve slově "nanuk").

≈

2. "W" není totéž, co "v"

"W" a "v" jsou pro Angličany dvě úplně jiná písmena. Existuje řada slov, která jsou si ve výslovnosti vzájemně velmi podobná, a liší se právě jen písmenem "w/v", například wet (mokrý) a vet (veterinář), wine (víno) a vine (réva/video typu vine), a podobně. Je tedy důlěžité písmeno "w" správně vyslovovat, aby nám bylo rozuměno. "W" se nevyslovuje jako české "v", nýbrž spíše jako české "u".

≈

3. "P", "t" a "k" si žádá aspiraci

Všechna slova (stejně jako všechny slabiky, na kterých leží přízvuk), která ve výslovnosti začínají na zvuky "p", "t" nebo "k" (v psané formě mohou začínat na "p", "t", "k" nebo například také na "c") se vyslovují s takzvanou aspirací neboli přídechem. To znamená, že písmena "p", "t" a "k" nevyslovujeme stejně "jasně" jako v češtině, ale tak, jako bychom k nim přidali písmenko "h". 

Aspirace je jedním z nejcharakterističtějších rysů angličtiny, proto si na ní dáme záležet. "Prasátko" (pig) proto vyslovíme jako "phig", "auto" (car) jako "khar" a slovo "důležitý" (important) jako "imphortnt". Podobně i například slovo "cool" vyslovíme "khúl", "crazy" bude znít jako "khrejzi" a "kitchen" jako "khičn". Vyzkoušejte si to.

≈

4.

"R" musí být měkké

České a anglické "r" spolu nemají nic společného. České "r" je silné, jasné, a těsně za předními zuby nám při něm vibruje jazyk. Anglické "r" je měkké, zastřené a vyslovuje se spíš na patře v zadní části pusy. Klikněte si ve slovníku na výslovnost několika slov, které "r" obsahují (třeba robot, race, write, read), a zkuste výslovnost napodobit.

≈

5. A naopak, tvrdé koncovky jsou v angličtině opravdu tvrdé

Vzpomínáte si, jak jsme se na základní škole učili, jak se podobné souhlásky hodí k sobě do páru? Například v-f, b-p, z-s, ž-š, d-t, ď-ť, g-k, h-ch,... přičemž vždy jedna souhláska v páru byla ta silná, tvrdá - to je v, b, z, ž, d, ď, g, h -, zatímco ta druhá byla slabší, měkčí - to jsou f, p, s, š, t, ť, k, ch. Vybavujete si to alespoň trošku?

Tak s těmito souhláskami se v češtině děje zajímavá věc. Když se tvrdé souhlásky vyskytují jako poslední písmeno ve slově (třeba ve slovech led, maz, kov,...), tak je sice opravdu napíšeme jako tvrdé, tedy "d" (led), "z" (maz) a "v" (kov), ale ve skutečnosti je vyslovíme jako jejich měkčího parťáka, "t", "s" a "f", říkáme tedy "let", "mas" a "kof". Sami je přitom nevnímáme jako měkké, protože máme v hlavě pevně zakotvenou jejich psanou formu (a představujeme si, že říkáme "d", "z" a "v"), ve skutečnosti je ale jako měkké vyslovujeme - vyslovujeme tedy "t", "s" a "f". 

Schválně si zkuste nahlas přečíst následující slova a přitom pozorně poslouchejte, jak přesně vyslovujete jejich poslední písmeno: 

• soulad, propad, západ, listopad, pohled, posed, podvod, vševěd, schod, průvod, původ
• domov, mrkev, tykev, konev, rakev, větev, krov, mluv, lev
• loď, příď, záď, přijď, buď, hleď, jeď
• hrob, hřib
• obraz, bez, mez, zimolez, zimostráz, sléz, lomoz, skluz
• běž, věž, lež, nálož, protěž, mrož, brož, než
• roh, hloh, stoh, sloh, leh, práh... vs. prach
• led - let, sled - slet, jed - jet, choď - choť, lez - les

(Dvojice slov na posledním řádku zní úplně stejně, všimli jste si?)

Hotovo? Výborně. Na vlastní kůži jste si právě vyzkoušeli jeden ze způsobů, jakým v češtině měníme výslovnost oproti psanému jazyku. Odborně se této změně, kterou jsme si právě vysvětlili, říká neutralizace. 

A teď pointa: v angličtině neutralizace neprobíhá. To znamená, že když se má na konci slova vyslovit třeba "g" jako ve slově "dog", opravdu jej musíme poctivě vyslovit a říct "dog", namísto pro mluvčího češtiny přirozenějšího "dok". Nebo když ve slově "good" máme vyslovit "d", "gud", nemůžeme místo toho říkat "gut". A takových slov jsou v angličtině mraky, za všechny uveďme jako příklad třeba bad, is, need, could, bride, breed, lad, log, vague, lob,...

Ze začátku se při pokusu o důkladnou výslovnost tvrdých samohlásek na konci slova může zdát, že si přitom zlomíte jazyk, existuje ale jednoduchý (a samotnými Angličany používaný) trik, jak si tuto záludnost velmi usnadnit: je třeba slabiku, kde se problematické písmeno nachází, trochu protáhnout. Říct "dog" se může zdát těžké, vyslovit "dóg" je o poznání lehčí. Ověřte si to!

Proč je tak důležité dbát na správnou výslovnost koncových souhlásek? Proto, že v angličtině existují stovky slov, které se od jiného anglického slova liší právě jen výslovností tohoto jediného písmena, a pokud jej nevyslovujeme správně, rodilí mluvčí nám neporozumí a i pro nás pak bude často obtížnější porozumět jim (v horším případě tak občas omylem vyslovíme výraz, který jsme vyslovit nechtěli, a příležitostně se může jednat o něco ne úplně společensky přijatelného :-D některé z těchto "osudových záměn" najdete mezi příklady níže). Zapracovat trošku na naší výslovnosti se tedy rozhodně vyplatí :-)

Mezi takovéto dvojice slov patří například:

• eyes x ice
• need x neat
• bride x bright
• bad x bat
• bed x bet
• said x set
• pig x pick
• bag x back
• dog x dock
• dig x dick
• log x lock
• fug x fuck
• wig x wick
• lug x luck
• led x let
• cad x cat
• wed x wet
• bead x beet
• crab x crap

≈

Znáte nějaké další tipy na snadné vylepšení anglické výslovnosti? Jaký tip Vám nejvíce pomohl? Napište mi o něm do komentářů!

Zdroje:

autorkou fotografie je Joanna Malinowska, freestocks.org