tlapka: Ano, ano, ano! S tímhle jsem neskutečně bojovala, když jsem se poprvé seznámila se španělštinou. Hrůza! Když jsme trénovali takové ty nejjednodušší věty typu "Jak se jmenuješ?", automaticky mi naskakovalo "Kak tibja zavut?" a nemohla jsem se z toho dostat. Přitom v ruštině jsem nikdy nějak neexcelovala.
klarasolarova: Zlepšilo se to pak časem? Případně v nějakém konkrétním momentu?
tlapka: Musela jsem se vždycky opřít o nějaké jedno slovíčko, a když už jsem se takhle přehoupla do španělštiny, tak už jsem dorekonstruovala i zbytek věty. V psané podobě to fungovalo podstatně líp než v mluvené, protože někdy jsem větu tvořila odzadu.
Dneska už tenhle problém neřeším, protože mám od španělštiny už rok pauzu.
betka: Mam stejny problem - v anglictine a italstine - byt se to nezda ma mnoho slov podobny zaklad a v hlave si timto zpusobem nechtene pomaham a tvorim novotvary.
klarasolarova: Úplně tomu rozumím, sklon k tvoření nových slov je běžný Naštěstí když to člověk překoná a v hlavě si to vše utřídí, bude mít nakonec i přes občasné interference oba jazyky dokonaleji upevněné.