Snímek španělského režiséra Alejandra Amenábara z roku 1997 s českým názvem Otevři oči začíná narozeninovým večírkem pohledného donjuana Césara. Na ten si jeho nejlepší kamarád přivede novou "už skoro přítelkyni" Sofii, do které se César zamiluje a rozhodne se, že tato žena je někým, s kým by opravdu chtěl být. Druhý den po večírku ovšem Césara dostihne jeho žárlivá bývalá přítelkyně Nuria a pod záminkou, že si s ním přeje o něčem promluvit, jej pozve na projížďku autem. Účelem ale není rozhovor, nýbrž pomsta, takže po nárazu do betonové zdi Nuria zemře a César má zcela zničený obličej, který mu plastičtí chirurgové budou muset velmi dlouho napravovat.

Dnes pro Vás mám recenzi cestopisu, který vyšel právě před šesti lety. Upřímně řečeno, nestojí za to si ho přečíst; přesto si ale myslím, že o mnoho přijdete, pokud si jej nepořídíte nebo alespoň na čas nevypůjčíte z knihovny. Proč?

V Evropě se na téma "jak to chodí v Jižní Americe" traduje spousta stereotypů, z nichž některé jsou úsměvné, jiné tolik ne, především ale jejich velká část neodpovídá současné realitě tohoto světového regionu a právě pro to je kniha o které budu hovořit v dnešním příspěvku jednou z těch, které by si každý Evropan (potažmo Čech) měl před svou první výpravou do Latinské Ameriky přečíst. Je to totiž ten druh literatury, který budoucímu cestovateli přinese úlevné zjištění, že Jižní Amerika je o kapku méně divoká a o poznání přivětivější, než se původně domníval.