Peruánský koktejl v ČR aneb Nenechte se napálit

1. září 2015 | 00.34 |

Život je příliš krátký na to, abychom pili špatné pisco sour.

pisco M

Bude tomu asi půl roku, co jsem jednoho jarního večera po návštěvě divadelního představení s kamarádkou zabrousila do jistého nejmenovaného ostravského podniku. Jedná se o retro bar na úrovni s velice vkusným interiérem, tichou hudbou (takže si lidé mohou u stolu v klidu povídat, aniž by na sebe museli řvát), decentní obsluhou a (pokud mohu ze svých dosavadních tří či čtyř návštěv soudit) obvykle i decentními hosty. Mezi všemi možnými superlativy, kterými by bylo možno tento lokál ohodnotit, je jeho jedinou slabinou nápojový lístek. Ten má totiž tloušťku kapesního vydání obou dílů Dona Quijota, čítá přes sto či snad dokonce dvě stě stran a nabídka nápojů ze všech koutů světa společně s drobnými pochutinami k vínu je značně znepřehledněna množstvím textů o historii baru a Bůh ví čeho ještě; kdybyste si chtěli celý lístek zodpovědně projít a teprve pak si na základě toho, co vše je v baru dostupné, zvolit, co si dáte, potřebovali byste na to, hádám, celý den.

Bezradně jsem nazdařbůh převracela stránky zmíněné knížečky, když v tom jsem to uviděla: pisco. Tady mají pisco? Totiž opravdové, peruánské pisco? Zmocnilo se mě nadšení a když přikvačila sama barmanka, aby se nás dotázala na naše přání, zeptala jsem jí (nedostávalo se mi totiž odvahy vůbec se pokusit to v jídelním lístku najít), zda je v nabídce i koktejl pisco sour. Žena nonšalantně odpověděla: "Umíchám Vám cokoli chcete!" a jelikož s odpovědí nezaváhala ani půl sekundy, domnívala jsem se, že jsem ke svému nezměrnému překvapení narazila na odbornici, která ví, co se pije ve světě, a můžu se těšit na příjemnou připomínku ryzích peruánských gastronomických tradic.

Za chvíli koktejl dorazil. Průšvih jsem tušila, už když jsem zdálky viděla barvu doličné tekutiny, bílek neobsahovala ani náhodou. Okraj sklenice nepatřičně korunoval citron a na dně se ke všemu převalovala koktejlová třešnička (¿Qué ajo...?). S pisco sour neměl tento počin společného vůbec nic a když jsem nakonec ještě zjistila, kolik si bar za tento brebaje účtuje, chtělo se mi omdlít.

O zhruba čtyři měsíce později jsem ostravskými ulicemi procházela v doprovodu známého, shodou okolností pocházejícího z Peru, který za mnou přijel na návštěvu. V České republice žije už několik let a když jsem mezi řečí nadhodila, že v jednom ostravském baru servírují pisco, nechtěl mi věřit. Pisco? V Ostravě??? I rozhodli jsme se v pozdním odpoledni společně otestovat, co to vlastně ve zmíněném podníku rozlévají a jakou to má kvalitu; po cestě na místo jsem ale kamaráda důrazně varovala, že si za žádných okolností nesmíme objednat pisco sour, nýbrž toliko pisco, a při té příležitosti jsem mu rozhořčeně vylíčila svou březnovou zkušenost.

Usadili jsme se u stolku a když k nám barman, tentokrát muž, dorazil, bez rozmýšlení jsme si poručili na pití nějakou vodu a k tomu dvakrát pisco. Muž se otázal, zdali bychom nechtěli pisco sour; s krajním podezřením jsem se ho zeptala, jak přesně ten zázrak připravují. Pán kupodivu vysypal seznam ingrediencí, který se naprosto shodoval se správným peruánským receptem na tento nápoj, s výjimkou poslední přísady, jejíž název se mi z barmanova rychlého projevu nepodařilo pochytit. Požádala jsem jej tedy, aby nám upřesnil, co je tato ingredience zač, načež barman a číšník v jedné osobě odkvačil a obratem se vrátil s malou lahvičkou v rukách, to abychom si ji mohli prohlédnout osobně. Na první pohled to vypadalo jako amargo de angostura, což je jedna z nepostradatelných složek peruánského národního nápoje, na etiketě ale byl uveden poněkud odlišný název; kousek vedle něj se ovšem lesknul nápis Hecho en Perú a kamarád tuto přísadu schválil, takže jsme se rozhodli dát místní verzi pisca sour druhou šanci.

Zkrátím to, tentokrát jsme dostali pisco sour jak má být. A cože vlastně do tohoto koktejlu patří?

V prvé řadě tedy pisco - konkrétně 3 unce této pálenky ze specifických odrůd hroznů pěstovaných výhradně na peruánském pobřeží v okolí měst jako je Lima, Ica, Arequipa či Tacna. Dále je pro přípravu třeba 1 unce šťávy z limetky, jeden vaječný bílek (to aby měl koktejl nahoře pěknou pěnu), jedna unce jarabe de goma (což je druh cukrového sirupu), 6 kostek ledu led a 1-2 kapky již zmíněné angostury, nahořklého bylinného likéru, který se v současnosti používá především pro zvýraznění chutě a vůně nejrůznějších nápojů a pokrmů, ovšem původně sloužil ke zmírňování žaludečních potíží přičemž není bez zajímavosti, že se vyrábí už od první poloviny devatenáctého století.

Dlužno zdůraznit, že v tomto receptu mluvím o peruánském piscu sour, to chilské se připravuje trochu odlišným způsobem. O to, kdo vlastně pisco sour i pisco samotné vymyslel, se navíc Peru se sousedním Chile dodnes pře; obě země mají za to, že vinný destilát stejně jako slavný míchaný nápoj je právě jejich národním nápojem a ze sousední země nepovolují dovoz žádných výrobků označených etiketou s nápisem pisco. Každá země si také stanovila vlastní klasifikaci různých druhů pisca: zatímco v Peru najdeme pisco puro, aromático, mosto verde či acholado, v Chile se jeho rozličné druhy nazývají pisco corriente/tradicional, especial, reservado a konečně gran pisco.

Jak pisco, tak pisco sour bylo vyhlášeno národním dědictvím Peru a to v letech 1988 a 2007. Oba nápoje mají dokonce svůj vlastní svátek: den pisca se slaví čtvrtou neděli v červenci, den pisca sour pak připadá na první únorovou sobotu.

Už jste někdy pisco či pisco sour ochutnali? Co na něj říkáte? Podělte se se mnou o své dojmy v komentářích!

Zdroje:

http://intranet.mcultura.gob.pe/intranet/dpcn/consulta.jsp

http://www.piscoesperu.com/clases_de_pisco.php
Článek i fotografie jsou chráněny autorským právem a není možno je bez svolení autorky žádným způsobem kopírovat či šířit, a to ani částečně.
Zdroj: http://klarasolarova.pise.cz/43-pozvanka-kongres-a-vystava.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší