Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Proč polygloti studují stále další a další jazyky

Proč polygloti studují stále další a další jazyky

8. leden 2017 | 17.05 |

Co je tou úplně nejdůležitější věcí, kterou získáváte se znalostí nového jazyka?

twin reflection

Říkává se, že Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Že znalost jakéhokoli cizího jazyka je vždy předností, na tom se asi všichni shodneme. Hlavní výhody takovéto znalosti Vás nejspíš okamžitě napadnou:

  • lepší uplatnění na trhu práce
  • prevence degenerativních chorob mozku
  • lepší platové ohodnocení
  • schopnost cestovat na vlastní pěst a pohybovat se v zahraničí zcela nezávisle
  • svobodný přístup k zahraniční literatuře, která nevyšla v českém překladu
  • možnost vychutnat si knihy a filmy v originále
  • schopnost komunikovat s lidmi ze zahraničí
  • zlepšení paměti
  • svobodný přístup k informacím ze zahraničních médií
  • možnost pracovat nebo studovat v zahraničí
  • mnohem snazší adaptace při stěhování do zahraničí

Mezi všemi těmito zejména informačními, společenskými a ekonomickými výhodami, které jsou často uváděny, však chybí ta nejzásadnější, které nelze penězi nijak ocenit: je to schopnost dívat se na svět jinýma očima. Vidět jej z jiného úhlu pohledu tak, jak jej mnohi jiných lidí nevidí. Objevit věci, kterých si ostatní nevšímají. Pojmenovat to, co lidé okolo Vás pojmenovat nedokáží.

Čím to je? Coby lidské bytosti myslíme v symbolech, a těmi symboly jsou pro nás slova. Veškeré naše myšlenky jsou tvořené slovy a ve slovech si je také mezi sebou sdělujeme. Slova jsou tedy nástrojem, nosičem myšlenek, zároveň jsou ale také jejich limitem: jelikož celé naše myšlení probíhá v rámci slov, nemůžeme tím pádem vyjádřit nic, pro co nemáme slovo!

Jazyk vždy odráží životní realitu společnosti, ve které se používá. Pojmenovává to, co společnost považuje za důležité, a to, co pro společnost velký význam nemá, nechává bez názvu. V češtině například nemáme nějak velké množství slov označujících rodinné příslušníky: kromě nukleární rodiny dokážeme pojmenovat ještě babičku, dědu, vnuka a vničku, strejdu, tetu, snachu, zetě, tchána a tchyni a pak ještě sestřenici, bratrance, synovce a neteř; vzdálenější příbuzenské vztahy jsou mimo naše jazykové kompetence i mimo náš zájem, maximálně si ještě občas vypomáháme výrazy jako "sestřenice z druhého kolene", i když ne každý si je vždy jistý, jestli jej používá správně. Naproti tomu v některých afrických jazycích existuje pro členy rodiny mnohem více pojmenování. Sestřenicí a bratrancem to rozhodně nekončí, speciální názvy mají i sestřenice, bratranci, tety a strýcové z mnoha dalších "kolen".

Stejně tak jazyk nemůže obsahovat slova pro věci, které v životě dané společnosti jednoduše neexistují. Třeba amazonské kmeny, které nemají styk s "civilizovaným" světem, nebudou mít ve své slovní zásobě pojmenování pro věci jako počítač, televize, kalkulačka, akcie a podobně. Naopak v ní budou existovat pojmenování pro místa, zvířata, rostliny, stromy a potraviny, o kterých my ve střední Evropě ani netušíme, že existují, a tak pro ně logicky nemáme ani vhodná slova.

Když se učíme nový jazyk, zjišťujeme tedy, že jazyky nejsou symetrické. To znamená, že ačkoli jeden jazyk má pro určitou skutečnost slovní pojmenování, jiný pro tutéž skutečnost žádný výraz nemá. Třeba knedlík je jídlo, které je pro Českou republiku úplně běžné a tak pro něj samozřejmě v češtině máme příslušné slovo; v Anglii se ale knedlíky standardně nekonzumují a proto pro ně také angličtina nemá uspokojivý překlad. Asymetričnost jazyků se projevuje také v tom, že zatímco v jednom jazyce má určité slovo více významů a asociací, v jiném jazyce je totéž slovo nemá, a proto nám při čtení překladu např. písně nebo románu uniká mnoho souvislostí, kterých bychom si v originálu všimli, a tak jsme o část významu, který je v textu skryt, ochuzeni.

A tady přichází ten trik: když se učíte cizí jazyk, učíte se také pojmenovávat věci a jevy, které jste dosud pojmenovat neuměli nebo Vás ani nenapadlo nad nimi přemýšlet, a dozvídáte se také o úplně nových věcech, o jejichž existenci jste dosud neměli ani tušení. Rozšiřujete si obzory, učíte se dívat na svět ze zcela nové perspektivy a všímat si věcí, které jste doteď ignorovali. To je naprosto, totálně, absolutně fascinující a strhující. Představuje to mnohem větší odměnu než zvýšení platu nebo zajímavý řádek do životopisu navíc.

reflection

Toto je také první tajnou motivací, která polygloty žene ke studiu stále dalších a dalších, často i minoritních jazyků, byť třeba na trhu ani nemají nějaké velké uplatnění. A co je tou druhou motivací? Možnost dorozumět se s každým nově naučeným jazykem s další skupinou lidí.

Čím je nový jazyk od Vašeho mateřského jazyka rozdílnější co do původu a geograficky a kulturně vzdálenější, tím větším obohacením bude pro Váš způsob myšlení. Pro nový úhel pohledu na svět a život ale nemusíte do exotických kultur, spoustu nových vhledů Vám poskytnou i jazyky zemí, které máme skoro za humny. Dám Vám jeden z mnoha příkladů, kdy španělština umí pojmenovat věci, o kterých čeština ani nepřemýšlí (může to pochopitelně fungovat i naopak).

V češtině máme sloveso milovat, od něj odvozené přídavné jméno milující s také logicky spojené podstatné jméno láska. Totéž má i španělština: milovat se řekne amar, milující bude amoroso a slovu láska odpovídá amor. Potud nic zvláštního. 

Pozoruhodné to začíná být, pokud se zaměříme na analogickou trojici slov odvozenou od slovesa querer, což mimo jiné znamená mít rád. Teď začíná legrace. Španělština od tohoto slovesa, stejně jako od slovesa milovat, krásně vytvoří přídavné jméno - cariñoso - i podstatné jméno - cariño. Čeština ale nic takového nedokáže!

Musela by v ní existovat slova jako rádmající a rádomětí, nebo něco podobného. Když se podíváte do slovníku, zjistíte, že se chybějící překlad pro cariñoso řeší slovy jako něžný a laskavý a cariño se v závislosti na kontextu supluje ne úplně šťastnými výrazy jako náklonnost, láska, citový vztah nebo něžnůstka, žádný z těchto pojmů však nevyjadřuje to, co sálá z původního španělského slova cariño. Čeština to zkrátka vyjádřit nedokáže.

To je důvod, proč Vás znalost cizího jazyka tolik obohatí. Budete mít k dispozici mnohem větší škálu pojmů, v rámci kterých můžete přemýšlet, které můžete kombinovat do jednotlivých nápadů, kterými můžete Vaše myšlenky sdělovat a kterými máte možnost popisovat dění ve Vašem životě a kolem Vás. A jak už jsem řekla, toto je opravdu absolutně fascinující.

Setkali jste se někdy s nějakým slovem, které Vás opravdu zaskočilo a nevěděli jste, jak jej do češtiny přeložit? Setkali jste se někdy s nějakým kulturním rozdílem, který Vás opravdu překvapil? Podělte se se mnou o své názory v komentářích pod článkem!

- - -

Kam dál?

→ Zapište si do diáře 31. leden a přijďte na Španělštinu u kávy.

→ Mrkněte se, jak si můžete díky YouTube vylepšit španělštinu.

→ Naučte se hospodařit s časem a získejte každý den 10 minut navíc.

→ Podívejte se na nejlepší články uplynulého roku. Nezmeškali jste náhodou některý?

→ ...a přijďte sem na kus řeči opět v úterý, budu pro Vás mít druhý díl YouTube speciálu pro španělštináře, tentokráte připravený na míru pro začátečníky a mírně pokročilé.
Zdroj: http://klarasolarova.pise.cz/96-spanelstina-u-kavy.html

Zdroje:

autorem první fotografie je Filippo Diotalevi

autorem druhé fotografie je Chase Elliott Clark

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře