O učitelích 4/6: Prestižní a pohodové povolání?

27. leden 2017 | 14.23 |

Slovo do pranice.

učitel prestiž

Přichystala jsem si pro Vás další díl seriálu o učitelích. Už byla řeč o tom, jak rozpoznat dobrého učitele, o tom, co všechno pro Vás učitel může udělat a co ne i o tom, zda by učitel měl o svém oboru vědět všechno. Dnes pro Vás mám pár postřehů k přemýšlení o tom, co by se na spolupráci škola-učitel-student-rodič dalo v českém prostředí vylepšit v souvislosti s rolí učitele v českém školství. Jakékoli konkrétní nápady mi rozhodně napište pod článek do komentářů.

Podle tohoto průzkumu prý patří práce učitele mezi pět nejprestižnějších povolání v ČR. Mě osobně se to úplně nezdá: doteď si vzpomínám, jak se mi některé mé kolegyně svěřovaly, že se raději než jako učitelky představují jako lektorky cizího jazyka. Ano, být lektor, to zkrátka zní mnohem líp než být učitel. Bohužel.

V rodině a mezi přáteli a známými mám mnoho učitelů, navíc v širokém spektru: osobně znám řadu učitelů jak ze základní, tak ze střední i vysoké školy, dále lektory zájmových a volnočasových kroužků, učitele uměleckých předmětů ze ZUŠ i lektory ze soukromé sféry, kteří se věnují výuce ve firmách, jazykových školách a na volné noze. Od nich slýchám mnohé zkušenosti s řediteli škol, kolegy, studenty i jejich rodiči, a pokud bych měla jejich zkušenosti nějak statisticky shrnout, taktéž bych se neklonila k prohlášení, že čeští studenti a jejich rodiče projevují učitelům a jejich práci kdovíjaký respekt, úctu a ocenění.

Prestiž a úloha učitelů v současné české společnosti je zapeklitá věc. Upřímně, když vidím upoutávky na divadelní a filmová představení s názvy typu Úča musí pryč! nebo Fakjů pane učiteli, je mi z toho docela smutno. Chápu pokus o nadsázku, domnívám se ale, že česká společnost v současnosti potřebuje, aby byli učitelé prezentováni úplně jinak: jako vzory, které mohou inspirovat, ne jako podivíni či šílenci hodní zesměšňování.

Móda učitele spíše zeměšňovat jde ruku v ruce s úplně protikladným trendem: společnost stále více snímá zodpovědnost za děti z rodičů a přehazuje ji na školu, potažmo učitele. Za školní výsledky dítěte je tak údajně zodpovědný v prvé řadě učitel, pak až (možná) dítě a někdy snad i rodiče. Pokud se v tomto procesu cokoli pokazí, rodiče přijdou učiteli hned zatepla vyčinit a zpravidla po něm také žádají okamžité řešení situace ("když náš Pepík zlobí, je to Vaše vina, máte si umět ve třídě udělat pořádek"), zároveň mu ale v oblasti řešení svazují ruce ("jak si můžete dovolit dát našemu Pepíkovi poznámku"/"nechat jej po škole dodělat práci, kterou kvůli popichování spolužáků v hodině nestihl").

Tedy učitelé mají stále větší zodpovědnost, a přitom čím dál tím menší kompetence, a to ne jen ve vztahu k přístupu rodičů, ale také z legislativního hlediska. Na školním výletě do přírody se žák řízl do prstu o odhozenou plechovku? Můžete za to Vy, pane učiteli, jako dospělý jedinec máte všechna potenciální nebezpečí předpokládat a předem o nich děti řádně poučit. Student v muzeu něco rozbil? Píchla jej včela? Spálil si na sluníčku ramena, protože si oblékl tričko bez rukávů a nenamazal se opalovacím krémem? Za vše opět může učitel. Někteří učitelé pak pochopitelně tuto iracionální přemíru zodpovědnosti řeší tak, že na žádné školní výlety, exkurze a terénní cvičení se studenty nejezdí, protože jsou si dobře vědomi, že jsou po celou dobu takové akce nepřetržitě jednou nohou v kriminálu. 

K tomu také strmě narůstá byrokratická zátěž učitelů a extremizují se nároky na kvalifikaci a celoživotní vzdělávání. Ano, učitel by rozhodně vzdělaný být měl, absolvování pětiletého magisterského studia je bezpochyby doporučeníhodné (snad jen v případě mateřských a základních škol by si nejspíš učitelé bohatě vystačili s titulem bakaláře) a já osobně bych ze zasadila také o psychotesty před nástupem i periodicky během výkonu povolání, ale jako všude i zde platí: všeho s mírou! Mé kolegyně, které studovaly obor Učitelství na prvním stupni ZŠ, musely například v rámci několikasemestrálního studia matematiky prokázat znalost derivací a matic a schopnost řešit složité matematické rovnice a modely. K čemu to? Mají snad prvňáčci něco takového v osnovách?

Říká se, a je to pravda, že kdo chce naučit za pětník, musí umět za korunu. Nemyslím ale, že by musel umět za milion.

Nerozumným požadavkům na vzdělání a míře zodpovědnosti samozřejmě naprosto neodpovídá platové hodnocení učitelů ve státní ani v soukromé sféře. Do průměrného platu (aktuálně nějakých 28.000 Kč hrubého) má jejich hodnocení opravdu velmi, velmi daleko: na střední škole je tabulkový nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele s magisterským titulem v současnosti stanoven na 20.000 Kč a k tomu nějaké drobné, čistá mzda vyjde na zhruba 16.000 Kč. Žádná hitparáda vzhledem k objemu práce, vzdělání a míře zodpovědnosti na takovéto pracovní pozici. Případné zvýšení předepsané tabulkové mzdy je v nedohlednu a navíc více než symbolické. O tom, že platy učitelů dlouhodobě stagnují a nepěkně zaostávají za situací na trhu i ostatními zeměmi EU se raději ani nebudu podrobně zmiňovat. Závěr je každopádně tento: opravdu si kvalifikovaní odborníci, kteří často s velkým nasazením formují budoucí generaci, zaslouží tak málo?

V soukromé sféře to také není zrovna veselé: jazykové školy svým lektorům téměř nikdy nenabízí standardní pracovní smlouvu, ale pouze smlouvy typu DPP nebo fakturaci na IČO. To je samozřejmě finančně výhodné pro agenturu a obvykle krajně nevýhodné pro lektora. Sazby jazykových škol za vyučovací hodinu nejsou nijak lákavé a v mnoha případech jsou vyloženě k smíchu. Vzpomínám si, jak loni jedné mé kolegyni s magisterským titulem a praxí jedna ostravská jazyková škola nabídla za vyučovací hodinu angličtiny mzdu 75 Kč hrubého. Sprostá nehoráznost.

Ovšem ani jazykové školy, které shánějí nové lektory a v inzerci jim nabízejí 130 nebo 150 korun za vyučovací lekci, často dlouhodobě nemohou potřebné odborníky najít. Není divu. Zvlášť, když zvážíte, že stejný čas, jako trvá lekce, se učitel bude na samotnou výuku připravovat, z ceny za lekci se tedy učiteli musí zaplatit i tato hodina přípravy. Navíc, jak už jsem zmiňovala, veškeré daně a odvody si nezávislý lektor musí z hrubé mzdy platit sám, tedy od sto padesáti korun odečtěte daň z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění a náklady na výuku, zbylou částku podělte dvěma a máte čistý příjem za hodinu práce vzdělaného a kvalifikovaného lektora. Vynásobte čtyřiceti pracovními hodinami týdně, vynásobte čtyřmi týdny a máte čistý měsíční příjem nacházející se hluboko pod hranicí minimální mzdy. Ještě se Vám 150 Kč zdá moc?

Jak tedy můžeme se znalostí aktuální role učitele ve společnosti přispět k tomu, aby se učitelům nejen dostalo uznání, jaké si za svou práci zaslouží, ale také aby se zmírnila zbytečná byrokratická a vzdělávací zátěž, rovnoměrněji rozložila zodpovědnost za vzdělání jejich studentů a zlepšila spolupráce učitelů s žáky i rodiči? Pojďme o tom diskutovat v komentářích!

A pokud se Vám článek líbil, nezapomeňte jej oznámkovat a sdílet se svými přáteli, víc hlav víc ví :-)

TIP: Pokud Vás téma spolupráce učitelů s rodiči zajímá, rozhodně bystě ve své knihovničce měli mít tuto příručku. Obzvlášť užitečná bude pro učitele samotné, zvláště pokud mají na starosti komunikaci s rodiči během třídních schůzek a dalších školních aktivit a nejsou si vždy úplně jistí, jak na to.

- - -

Kam dál?

→ Přidejte se k této dobrodružné "plavbě".

→ Naučte se odhalit dobrého učitele.

→ Proč rodilý mluvčí nemusí vždy být dobrým lektorem?

→ Odhalte tajemství mýty opředeného kmene Tarahumarů. Vydejte se za nimi na cestu do Mexika.

→ ...a stavte se sem zase za dva dny, budu pro Vás mít nachystaný zbrusu nový článek :-)
Zdroj: http://klarasolarova.pise.cz/84-o-ucitelich-3-6-spravny-ucitel-vi-vsechno.html

Zdroje: 

autorem fotografie je Steve Wilson
Zdroj: http://klarasolarova.pise.cz/100-rodily-mluvci-nejlepsi-lektor-vazne.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře