...zázraky ale nezmůže. Co mu v nich brání? Vy sami...
V dnešní druhé části celkem šestidílné série o učitelích a lektorech (nejen) cizího jazyka jsem pro Vás přichystala zamyšlení nad citátem, který mi nedávno kdosi řekl:
Nemá smysl vzdělávat lidi, kteří se vzdělávat nechtějí.
Je to pravda, nebo nikoli? Vyplatí se do lidí, kteří o vzdělávání nemají zájem, investovat čas, finance a energii? Jaké výsledky takové vzdělávání může přinést?
Za část výsledků vzdělávacího procesu nese samozřejmě odpovědnost učitel. Najít dobrého učitele pro obor, který Vás zajímá, je skoro jako vyhrát v loterii. Druhá část zodpovědnosti ale plně spočívá na studentovi. Ten se musí přičinit, bez jeho snahy to nepůjde. Učitel mu může zvolenou látku zábavnou formou představit, dovysvětlit, co student nepochopil, zopakovat, může ji s ním procvičit, poradit mu, jak si ji zafixovat, jaké další materiály může student k osvojení látky využít a dodat mu odvahu v případě chvilkové ztráty nadšení; naučit se ji ale musí student. Hlavní rolí učitele je role mentora, nebo chcete-li kouče, a odborného poradce. Učitel plánuje studium a zprostředkovává poznatky; student sám se ale musí snažit chápat, zkoumat, nalézat logickou strukturu, pamatovat si, diskutovat, komunikovat, informovat se. Výuka je o interakci a komunikaci, o vzájemné dynamice studenta a učitele.
Tady narážíme na problém u některých studentů, kteří pro studium cizího jazyka nemají dostatečnou motivaci a vzdělávat se ve skutečnosti nechtějí. Typicky to bývají mladí lidé, kterým rodiče zaplatili doučování, méně často zaměstnanci, které zaměstnavatel v podstatě donutil do účasti ve firemním kurzu, někdy také lidé, kteří se pro studium rozhodli velmi impulzivně - pod vlivem módní vlny nebo proto, že "do kurzu se zapsal kamarád, tak do toho půdu taky". Tady přichází ke slovu úvodní citát: lidi, zejména dospělé, kteří se opravdu vzdělávat nechtějí, nemá smysl do toho nutit.
Je tu ale jestě jedna věc: je třeba uvážit, že takoví lidé mohou změnit názor a začít chtít. Zkrátka někde najdou chybějící motivaci. Seznámí se s někým, s kým si moc přejí komunikovat, nicméně je to možné pouze v tom cizím jazyce, který je doteď vůbec nezajímal. Chtějí získat znalosti z oblasti, pro kterou v češtině existuje jen málo odborné literatury, pokud vůbec nějaká. Rozhodnou se vycestovat na pracovní stáž nebo získají stipendium pro studium v zahraničí. Možná je začne bavit hra na počítači, která je kompletně v angličtině, a to do takové míry, že se rozhodnou na svých znalostech trochu zapracovat. Nebo mají touhu porozumět textům svého oblíbeného zpěváka. Nezřídka také pod vlivem "nuceného" učení zjistí, že mají pro daný obor talent, a jelikož cítí, že jim učení jde, oblíbí si jej. Může je také zaujmout a inspirovat učitel, ke kterému se dostali. Stává se to.
Bohužel ale pro to není žádná záruka. Ke změně dojít může, ale nemusí. Touhu porozumět textům zpěváka dotyčný má, lenost je ale silnější. Od stáže jej odradí strach ze změny prostředí. Zjistí se, že během stipendia si vystačí s jazykem, který už umí. Učitel jej přes veškeré své kvality nezaujme. Na toto téma na jedné přednášce PhDr. Jan Svoboda, psycholog, kterého si velmi vážím, uvedl, že u špičkového učitele je dle výzkumů rozložení zájmu o výuku mezi studenty ve třídě v běžné škole následující: 60% studentů jeho výuku dlouhodobě zbožňuje, 30% studentů někdy vykazuje zájem a jindy ne, a zbývajících 10% studentů učitel nezaujme nikdy, ani kdyby se na hlavu stavěl. Tedy ani top učitel nemá k dispozici magickou metodu, díky které by dokázal všechny studenty do posledního zázračně namotivovat.
Je tedy otázkou, jak dlouho by se mělo zkoušet a testovat, zda účastníci výuky svou motivaci přece jen najdou, a v kterém momentě již dochází ke ztrátě času všech zúčastněných.
Co z toho všeho vyplývá pro Vás? Výsledky Vašeho vzdělání jsou z velké části ve Vašich rukou. Vy v prvé řadě rozhodujete o tom, zda kurz, workshop či školení absolvujete s kýženým výsledkem, či nikoli. Je to především na Vás. Pokud se ve skutečnosti nic nového naučit nechcete, budou pro Vás veškeré kurzy a semináře pravděpodobně jen ztrátou času a peněz. Můžete si najmout klidně toho nejlepšího učitele v celé zemi, pokud to ale se studiem nemyslíte vážně a nejste ochotni přiložit ruku k dílu, on s Vámi ani při vší snaze nic nezmůže. Naopak i v případě, že Váš učitel je průměrný, můžete se Vy svou odhodlaností a houževnatostí klidně propracovat na vrcholnou úroveň.
Přeji Vám hodně motivace ke studiu a pěkné úterý!
TIP: Pokud Vás téma motivace zajímá, stoprocentně budete chtít vědět o této velmi provokativn/....
P.S. Ve třetím díle této série, na který se můžete těšit už v neděli, se budeme společně zamýšlet nad tím, zda se dobrý učitel pozná tak, že ví opravdu všechno. Ve čtvrtém díle popřemýšlíme o prestiži a úloze učitelů a školství vůbec v současné společnosti. V pátém díle Vám dám návod, jak si pro jazykový kurz vybrat lektora, který Vám sedne a bude opravdu schopný. V posledním díle si pak prozradíme, co od Vás Váš nový učitel potřebuje vědět a na jaké otázky od Vás na první lekci bude potřebovat odpověď.
P.P.S. Pokud se Vám článek líbil, dejte mu jedničku. Do komentářů mi pak napište, co ke studiu motivuje Vás. Proč se učíte španělsky, anglicky, francouzsky, německy? Co Vás ke studiu Vašeho jazyka vede?
- - -
Kam dál?
→ Pojďte si se mnou popovídat osobně. Přijďte na Španělštinu u kávy!
→ Přidejte se k této dobrodružné plavbě. Za pár dní vyrážíme...
→ Ještě pořád věříte na bájného rodilého /...?
→ Kdo Vám na YouTube pomůže dostat úroveň Vaší španělštiny do závratných výšin? Hned dvě party specialistů. Omrkněte je obě, tu první i tu druhou.
→ ...a rozhodně se sem stavte zase v pátek, budu tu na Vás čekat s recenzí na mimořádnou knihu o mexickém indiánském kmeni Tarahumarů.
Zdroje:
autorem fotografie je Kevin Dooley